Krkonošská tlapka v Českém ráji

První dogtrek je úspěšně za námi :), pojďte se mrknout, jaké to vlastně bylo 😉

Pokud to mám shrnout pár slovy, tak nádherné a náročné. Nádherné atmosférou závodu, kdy si všichni účastníci mezi sebou tykají, podporují se a i když jdete nejkratší možnou trasu, tak vám v cíli tleskají stejně jako longařům. Kdy vás, úplně cizího člověka – nováčka v „komunitě“ – přemlouvají, abyste hned neodjížděli a zůstali ideálně do neděle, bude oheň, pivo, maso, pokecáme a tak. A ráno před startem na zahřátí panák rumu! Že jsem nezvládla označit kartičku na první kontrole? Nevadí, však jsi tam byla, ne? No ano, byla, ale jsem slepá a lehce dementní a v půl 9 už 4 a půl hodiny na nohou bez kafe a vydatné snídaně.

Jestli jsem zůstala? Bohužel ne, za prvé jsem měla na odpoledne už jiné plány obsahující i vrácení zapůjčeného dopravního prostředku, za druhé jsem sebou neměla žádné náhradní oblečení ani potřeby na spaní a za třetí jsem v tomhle směru ještě lehce asociální. Být úplně sama mezi cizími lidmi mě moc nelákalo. Co bych si s nimi povídala? Ale slibuji, že příště už zůstanu!

20171014_073151896_iOS

Náročné to bylo fyzicky, hlava si odpočinula dokonale. Budíček na 4:00 byl vražedný, následná cesta autem též – zkuste si být téměř slepí, skoro ještě spící a jet po tmě někam, kam jste ještě nikdy po tmě nejeli. Vyčerpaná jsem byla už v 6 hodin ráno, kdy jsem přijela na Malou Skálu.

V půl 8 jsem se postavila na start. Proč tak pozdě? Protože je potřeba vyvenčit psa, nasoukat se do sedáku, psa do postroje, zkontrolovat jestli mám v batohu vše potřebné a ještě k tomu si nastudovat mapu. Upřímně? Díky bohu za chytré telefony a Mapy.cz. Bez toho bych s papírovou obří mapou bloudila možná ještě teď. A to i přes to, že jsem dostala perfektní itinerář (ale držet ho pořád v ruce je opravdu nepraktické a z kapsy vypadne raz dva…)

20171014_044921792_iOS.jpg

Bylo to hodně do kopce a z kopce, rovinek minimum a když už, tak byla pěšina lehce nakloněná a zabahněná nebo plná kamení a kořenů. Plán byl následující: většinu trati běžet – hlavně teda z kopců a po rovinkách. Dařilo se mi ho plnit vcelku obstojně až dokud se mi neozvalo koleno – zhruba na 17. kilometru. Potom už jsem popoběhla jen občas, hlavně abych utekla smečce huskyů, kteří se nelíbili Leoše a Leoša na oplátku jim.

Párkrát jsem zakufrovala – většinou když jsem se snažila přidávat příspěvky na InstaStories :D, ale ne nějak moc, v celkovém součtu to mohlo dát maximálně kilometřík navíc.

Celá trasa byla moc pěkná, většinou mimo civilizaci a díky brzkému startu jsem nepotkávala ani moc turistů, takže jsem si užívala božího klidu a krásně barevného lesa. I na 2 vyhlídky jsem vylezla! Já, posera, co se bojí výšek!

20171014_080013482_iOS

V cíli jsem byla lehce před půl 1, 25 km jsem tak zvládla za nějakých 5 hodin a jsem na sebe za ten výkon náležitě hrdá! Když si vzpomenu, jak jsem se trápila na jaře na putování Za kvetoucí měsíčnicí – 20 km asi 7 hodin, bolavé nohy a totální vyčerpání – tak si myslím, že slušný pokrok :).

A co Leoša, ptáte se? Ta to zmákla levou zadní. Ráno se v autě lehce rozčilovala na okolo procházející psy a lidi. Start jsem kvůli ní a jejím nervům (a mým taky, kdo má to věčné štěkání pořád poslouchat!) odložila tak, abychom vycházely o samotě, nicméně jsme ještě ve Skále narazily na 3 dvojice, které šly asi 200 m před námi. Leoša strašně těžce nesla, že není první, takže jsem nasadila tempo a zanedlouho už byly za námi a čubina se uklidnila. Hold leader no…

20171014_073020469_iOS

Zbytek treku byla hodná a potichu, dokud jsme se na kontrole nepotkali s výše zmíněnou smečkou huskyů – 2 psovodi, 3 psi, z nichž jeden mi po Leoše lehce vystartoval, když jsme je předcházely.

V cíli dostala dvě kostičky, ty v autě schroupala a pak spala celou cestu až domů. Ve chvíli, kdy se mi rozležela bolest ve svalech a nemohla jsem pomalu ani vylézt z auta, byla ona ready na další výšlap. Závidím jí tak rychlou regeneraci – já bolela úplně celá ještě v úterý! Dneska – ve čtvrtek – už cítím jen koleno a kyčel, jinak dobré :D.

20171014_065241439_iOS

Celkově jsem z celé akce nadšená a těším se na příští rok! V první půlce zkusíme MID a na podzim snad už i LONG 🙂

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s