Prosincová stovka, část první

Na konci listopadu jsem se s kamarádkou vsadila, že za prosinec uběhnu 100 kilometrů. Pokud uspěju, umyje mi okna. A to je sakra motivace! Spočítala jsem si, že to jsou 3 kiláčky denně a to je přece prd, že. To musím zmáknout s prstem v nose. Jen pro informaci, aby mezi námi bylo od začátku jasno: Naposledy jsem pořádně běžela někdy v květnu, než jsem si v červnu na párty poondila koleno.

Namotivovaná na sto procent jsem vyběhla hned 1. 12. a vydala se na standardní okruh kolem Špičáku s cílem uběhnout minimálně 3,3 km. Udělala jsem obrovskou chybu, že jsem vyběhla hned od vchodu a musela se tak potýkat s Leontýnou, která potřebovala čůrat, spoustou lidí, aut, psů a hlavně! Hlavně s kopcem žejo. Ideálka na první výběh. Domů jsem dorazila po 26 minutách úplně zničená, s pocitem, že někde pojdu.

3.png

Nenechala jsem se ale odradit prvním nezdarem a další den vyběhla znova. Poučená kopcem skrz sídliště jsem odstartovala až na louce a bylo to lepší. O hodně lepší. Stejný úsek jsem zvládla o 4 minuty rychleji! To mě pořádně nakoplo a já si začala věřit, že to zmáknu.

První desetinu mé soukromé výzvy jsem dokončila 4. 12. pozdně podvečerním výběhem a zjistila tak, že nejlíp člověk běží, když se bojí. 3,8 km v šeru v lese v čase lepším, než kdy dřív. Taky jsem přišla na to, že mi teploty kolem nuly naprosto vyhovují – tělo se za chvíli zahřeje, zimu nevnímá a naopak se daleko lépe dýchá. V létě jsem vždycky zničená už během prvních dvou kroků, jakmile je dusno, nemůžu popadnout dech. Za celý prosinec se mi tohle nestalo ani jednou.

2.png

Devátého prosince jsem dokončila dalších 10 kiláčků – na rozjezd vcelku pomalé nabíhávání vzdálenosti. Napadl sníh a já měla radost jako malá holka, jak je to krásné a jak se v tom běží úplně jinak. I Leontýna měla radost a pracovala naprosto ukázkově :). Byla jsem vyloženě nadšená, že zase běhám, že mi to jde a neumírám u toho. Že si s každým dalším vyběhnutím zlepšuji nějaký osobák.

Tahle radost mě přešla hned další den – v neděli 10. prosince. Vyběhla jsem na krásně zasněženou louku, vzala to pod Špičák oklikou a udržovala jsem vcelku dobré tempo. Lesem jsem proběhla jako vítr, asfaltku přelétla a už jsem sbíhala zpátky na louku, když v tom jsem došlápla na led schovaný pod sněhem. Snažila jsem se z toho nějak vybruslit, přeskočila na druhou nohu, ta mě neunesla a já skončila na zemi. Kdyby mě u toho netáhla Leoša (chuděrka nezaznamenala, že ležím na zemi a dál ze všech sil táhla – protože jsem jí nedala pokyn k zastavení), možná bych si jenom sedla na zadek a bylo by. Jenomže já, tažená psem dopředu, jsem hodila spidermana a jela po břiše pěkných 5 metrů. Už na zemi jsem měla slzy v očích. Ne kvůli tomu, že jsem spadla a že mě něco bolí. V tu chvíli jsem byla po fyzické stránce vcelku v pohodě. Ale zradila mě psychika. Hlavou mi běhaly myšlenky na to, jak jsem byla šťastná, když jsem konečně zase běhala, že je to všechno teď zase pryč a že těch 100 kilometrů neuběhnu, že se budu zase trápit a budu ráda, pokud budu moct chodit.

Měla jsem vyloženě strach se postavit na nohy a zjistit, jak je na tom to moje proradný koleno. A jak na tom bylo? Koleno kupodivu v pohodě. Už jsem jásala, pomalu radostí skákala trojitá salta, jenže pak jsem šlápla na tu druhou nohu a rozbrečela se podruhé. Kotník to nevydržel, nebyla jsem schopná udělat krok, píchala mě celá noha. Doslova výron jako prase. Se zatnutýma zubama jsem se vydala domů. Snažila jsem se občas popoběhnout, protože byla kosa, já zpocená a ještě na mě roztál ten proradný sníh, takže úplně durch mokrá, koledovala jsem si o nemoc.

1

A jak to dopadlo? To se dozvíte v dalším článku 😉

K.

 

Reklamy

2 thoughts on “Prosincová stovka, část první

    1. Bylo to nejnepříjemnější upadnutí, jaké jsem kdy zažila, hlavně z toho psychického hlediska. Doporučuji přečíst druhý díl a jestli jsi opravdu zvědavá, jak to dopadlo, tak počkej cca týden, to bych chtěla vypustit do éteru poslední díl ;). Můžeš si dát blog do sledovaných, aby ti článek neutekl 😉

      To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s